Znovuzískání ženskosti

někde na pomezí těchto dvou základní skupin 

je estetické cítění ženy, a opět se bavíme o vnitřní a vnější                                                                                            vnitřní (duševní) krása- to je ta krása kterou vidí básníci, zamilovaní, trubadůři, atd. Někde jsem četl pěkné přirovnání k výstavě soch v galerii.

Když je v galerii zhasnuto nebo vní nejsou lidé, všechno je zastřené, bez radosti, bez krve a ani dokanale modelované obličeje a těla soch, nedokážou vzkřísit studenou a mrtvou hmotu. Teprve až přijde pochopení, cit a energie vyzařující z každého navštěvníka, začnou sochy zachytávat odlesky a studené a mrtvé tváře soch se začnou rozsvěcet.

vnější (fyzická) krása- péče o svoji krásu, o tu vnitřní i vnější, např. výběrem toho pravého oblečení: takového, se kterým žena splyne, které se stane vnějším výrazem její duše a osobností.

Ženský a mužský princip

Jenže celá naše společnost začíná narážet (ona už narazila) na problém. Ten není až tak nový, ale jeho následky začaly být viditelné a hmatatelné. Tedy není je u mladých slečen, či mladých paní, najdeme ho už i u našich (a někdy až překvapivě emancipovaných) babiček.
A tím je: už viditelný mužský princip v chování žen. Jenže mužský princip vede svět, bez empatie a citu "na výkon" a v našem světě se snaží ženy mužům vyrovnat. 

Příklad z pravěku: (stereotypní a plný předsudků,ale....)

Začneme na ženských a mužských stereotypech, které vychází z naší pravěké historie. Jak víme, role žen byla v Pravěku udržovat oheň a starat se o své muže, kteří se vraceli po celodenním lovu mamutů.
Ženy se tehdy bavily povídáním, sbíráním bobulí, vařením a staráním o své děti. Minimálně takto nám byl princip a fungování rodiny vysvětlován ve škole.

A ted ten stejný, ale

Představte si, že by u ohně seděli pospolu muži i ženy. Část žen, by totiž raději naháněla mamuty než seděla doma. Ženy by svými podobenkami (nástěnými malbami) určitě ozdobyly stěnu jeskyně s nápisem "nejlepší lovec měsíce". A postupem času (podle úspěšnosti skutečných úlovku lovkyň) , by se nápis "nejlepší lovec" přepsal na "nejlepší lovkyni".

A dnešní ženy jsou vážně skvělé. Dokáží si vydělat jako muži (často i více), zvládnout chod domácnosti a starat se o děti. A nejen to, častokrát nečekají, až jim muži pomohou do kabátu, klidně táhnou samy těžké tašky z obchodu. V práci dělají velká rozhodnutí, uzavírají obchodní dohody, jednají s muži a jsou s nimi narovno.
Mnohé ženy se emancipovaly do samostatných jednotek schopných plně fungovat i bez mužů. A jsou velmi hrdé na to, že muže pro běžné fungování nepotřebují.

Tak jak Vám dámy zní ten poslední odstaveček? Některé to takto dáváte mužům dostatečně najevo.

Tedy opravdu bylo vaším cílem převzít mužský princip vedení světa, bez empatie a citu "na výkon" ?

Možná se v následujících odstavcích také poznáte.

Byly doby, kdy jsi dělala všechno, aby jsi všem ukázala, jak hrozně silná jsi. Jak všechno zvládneš.
V práci jsi se snažila plnit úkoly na 120 %. Chtěla jsi šplhat po kariérním korporátním žebříčku a to tak moc, že jsi  odešla od partnera. Navíc jsi vůbec neposlouchala svůj vnitřní hlas. Svoje přání - co vlastně chceš. Racionální myšlení, ti zcela zakrylo emoce, pocity a intuici, velelo ti: "Vytrvej, pracuj, makej a dostane se ti náležité odměny a ocenění od okolí. Určitě budeš šťastnější."  A po čase, kdy tě práce začala ubíjet a chodila jsi domů čím dál naštvanější, jsi si konečně řekla, že je něco špatně.

Tak jaké to bylo být v mužském principu a orientovat se na kariéru a výkon. Hodnotit sebe sama a své životní úspěchy podle dosažených cílů.

A to jsem do toho příběhu nezakomponaval další okolnosti abych ten konflikt ještě rozšířil. Co tak do ohně přilhodit třeba biologické hodiny? Tedy téma žen, které si jdou tvrdě za svým, ale pak nemohou otěhotnět. To se potom každý ten tvrdě dosažený cíl a úspěch, najednou zdá o hodně méně cenný. Všechny ty dosažené cíle a uspěchy nejde zpětně nesměnit za sex řízený dle kalendářů, odběry tělních tekutin partnerů, kliniky s umělým oplodnění, modlitby a dál už malovat čerta na zeď nechci. Vězte, že existuje lékařský obor neonatologie.

Je velmi zvláštní psát tento článek. Místo praktického článku jsem se dostal úplně jinam k spíše k jakési úvaze.

Jenže ženský princip funguje přesně naopak. Pracuje více s bezpodmínečnou láskou - vůči sobě i vůči druhým.
A i když ženy k mužském principu vychovali rodiče. A ty zase jejich rodiče. Děti dělají vše, aby přežily. Musí si tedy získat lásku rodičů. Pokud vidí, že láska rodiče je podmíněna úspěchy, dělají vše proto, aby lásky měli co nejvíce. "Naše dítě už ve třech letech řeklo první slovo."
"Naše dítě zase nosí domů samé jedničky. Sice si moc nerozumí se spolužáky, ale ve škole maká."
Podobné chování se následně projevuje celý život. Dospělost je rozdílná jen tím, že se již nesnažíme vyhovět rodičům, ale sobě. Svým nárokům. Nebo šéfovi. Partnerovi. Přátelům. Okolí.
Zkuste se teď podívat, jak jednotlivé principy vypadají:
Mužský princip: "Kolik jsi toho dnes zvládl (v práci)," nahradil ve výchově větu s ženským principem: "Jak ses dnes přes den cítil?"
A věta: "Měla bych ho radši, kdyby nebyl tak nepořádný," ve vztahu běžně stojí místo věty: "Mám ho ráda i přes jeho nepořádnost."

Rovnováha

Všude má existovat rovnováha
Černá a bílá. Země a vzduch. Jing a Jang. Pláč a smích. Cokoliv si vymyslíme, má protipól.

Jenže:

Tím jak se začalo vrtat do této rovnováhy, která je tu od věků. Tak za dobu vrtání už je ta rovnováda poněkud narušená. (jak bylo řečeno, začaly to už babičky)
Mnohé slečny a ženy vyměnily ženskost za praktičnost, touhu po uznání, dravost, a tak moc si přály žít v mužském principu, až to (možná) trochu přehnaly.
Samozřejmě, že za století se toho hodně změní a je naprosto správně že už 100 let mají ženy volební právo a možnost studovat, ale je nutné dělat to pokaždé v kalhotách, bezpohlavní košili a s pohrdavým úšklebkem věnovaným svému ženskému principu?

Poztrácely ženy snad ženskost?                                                                                                                                                Takovou tu, co měla v podobě její ryzí esence třeba Adina Mandlová nebo Květa FIalová? Chápu jsou z jiné doby, tehdy se té esenci říkalo elegance.

Naštěstí se neztratila, tedy zatím ne zcela, ale zahrabaly ji hluboko, velmi hluboko, jako piráti svůj poklad. A párkrát za rok, s nadávkami a klením srovnatelnými s těmi pirátskými se k němu zpátky prokopou. Jenže ono je to velmi nepohodlné, navíc pod nánosy balastu který vytváří okolí (nejen módní průmysl a to co je aktuální móda- vždyť ta se pravidlně vrací, styl který je aktuálně cool, atd) ale je těžko poznat zda je pořád ten poklad i po té nějaké době stejně cenný, nebo snad ztratil svoji cenu a je bezcenný?

Ten dlouhodobě (trvale) cenný je od dob právě p. Mandlové či Fialové zakotven všeobecnou společností ve společenském oděvu. Nevím jak je možné že tak nepohodlná, zastaralá móda jako jsou např. velké večerní šaty, koktejky, kostýmky (ač k tomu tehdy patřil ještě klobouček a rukavičky, tento web není o módě, ale oblékání má se sexualitou hodně společného) přežily století, modní návrháři se stále zabývají touto cestou a každá žena je má pro společenské příležitosti. Asi ta esence elegance má své kouzlo.

A bohužel mnohdy ovlivněny situací se spletou a vyberou ten méně cenný a někdy i falešný.

Minisukně, nezakrvající ani celý zadek, topy, o kterých se neví, jestli nejsou součástí erotického kompletu, plastové náramky, vycpaná prsa, zamalovaná tvář pouliční pracovnice. Doplněný lascívním slovníkem, hysterické pištění, minipejsek strčený v růžové kabele, našité obarvené platinově bílé nebo s růžovým nádechem.

I když falešný poklad, pořád je to ženskost. Ač vede k jinému cíly.

Ať už ženskost hereček první republiky, nebo panenky Barbie, to je nástin samotného provedení.

co zkusti definovat ženskost jinak? Co kdyby to měl být víra, odvaha a pocit?

Pocit, že jako žena dokážete zvýšit tep muže a přijmou ho se vším ostatním do svého těla. Odvaha, říct světu jsem žena. Máte prsa, nohy, boky, oči, vlasy, cit, něhu a všechno co se mužům líbí, A víru, v to že s tím vším umíte zacházet aby se vrátila ronováha.

Ještě k tomu oblékání

To, co nosíme, ovlivňuje naše pocity, vnímání a chování.

Protože móda a oblečení patří do ženského přístupu ke světu, je třeba se do výběru vhodného oblečení vcítit.

Oblečení na Vás vypadá podle toho, jak se v něm cítíte - a jak s Vámi ladí vnitřně, všimli jste si?
Nevšimly jste si občasné interakce mezi psychikou a výběr oblečení? např.: oblíbené společenské šaty, vzpomínka na poslední ples, nebo představení, na kterých jste je měla? Nebo tak skládáná sukýnka, vzpomínáte si jak jste pro "někoho" byla nejpřitažlivější žena v podniku?  Pořád se nazačínáte při těchto vzpomínkách úsmívat?

Pár úvah k zamyšlení na závěr tohoto úvodu k velkému tématu.

Muž byl stvořen jako muž a žena jako žena. Kdyby to tak nebylo, asi bychom všichni vypadali jako nálevníci, hlemýždi nebo mloci například, ale nevypadáme.

Ženy mají prsa a boky a umí se v nich krásně vlnit, když chtějí. A muži umí ty boky chytit tak, že se ženám hlava točí víc než na kolotoči.

Ženy vypadají a chovají se občas jako muži a muži vypadají a chovají se občas jako ženy. Ženy nosí trekkové boty, tenisky a další cosi, co nohy víly ponižuje na pouhý výrobní prostředek. Muži se neváhají nazout do špičatých bot s flitry, či nosti kabelky na předloktí.

O motivech mužů k tématu ženskosti tedy feminizace - bude tu odkaz

Pokračování k článku Posilování ženskosti