Fantasie proti realitě

Fantasie proti realitě

Většina dominantních i submisivních lidí léta fantazíruje o situacích, sezeních a životním stylu v BDSM, než vůbec dostane příležitosti ho zažívat, prožívat nebo žít. A když už konečně dostanou šanci poprvé ochutnat, realita toho co zažívají, většinou výrazně zaostává za jejich fantazií. Někdy mohou i zkušení Dom a sub zjistit, že fantazie bývá lepší než realita.

 Jak tedy celá fantazie v naší mysli vzniká?

Zpomínáte si ještě na film "Nekonečný příběh" s jeho nezaměnitelným symbolem propletených hadů? Vzpomínáte si jak po nás chtěli rodiče a škola abychom četli? Víte jak přibliženě funguje mechanismus mysli "království fantazie"? Lékařské vysvětelní zde nehledejte, ale: mozek člověka zpracovává na vědomé a nevědomé úrovni tisíce podnětů, které senzoricky vidí, slyší, cítí, dotýká se jich a chutná. Základní infromace tedy jsou např. "modrá", "sladká", "teplá". Ale jak mozek ví, že je modrá modrou, když neví nic o vlnových délkách, nebo u teploty neví co jsou stupně °C? Mysl jim přiřadí "značky" příjemné, nepříjemná. Teprve další vědomosti získané některou s forem učení tyto podněty zpracovává - zatřídí, uloží do paměti k ostatním podobným. To je těch jednoduchých podnětů.

Příklad ze života: Představte si, stojíte před výlohou cukrárny, nebo okýnka se zmrzlinou. Každá zmzlina má nějaký název a barvu. Jak víte, že ta např. růžová je melounová a ta žlutá vanilková, jak víte že vám bude, nebo nebude chutnat, jakou vítě jakou chuť může očekávat? Jen tak, že sáhnete do své paměti a najde chuť melounu, nebo vanilkových rohlíčků. Ale co když, se zmrzlina jmenuje třeba "hranatokulatá"? Kam sáhne teď vaše mysl? V paměti nic takového nemá.... a tak sáhne do fantazie. A na základě prodavačova popisu jak moc je sladká, kyselá, jak z krychlí dělají kolečka, si fantazie složí chutě dohromady, ale pořád nevíte jak chutná a jestli Vám chutná. dokud ji neochutnáte. 

A stejně tak to funguje u čtení knih, mysl tedy naše vědomostní části mozku s fantazií skládají svět o kterém právě čtete, tak jak vám ho autor popisuje. Fantazie není omezena ani šířkou, ani dobou obrazu. O proti tomu, když se díváte na film, tak jen malá část naší senzoriky vidí a slyší a to jen v šířce a délce obrazu, jak Vám režisér předkládá svoji část mysli (tedy koukáme na fantazii režiséra flmu). Proto je třeba brát veškerou filmovou tvorbu, v tomto případě nejčastěji se sexualitou spojovanou pornografi, ale i romantické filmy jen jako inspiraci, tedy v žádném případě jako návod. (bude odkaz na článek o škodlivosti pornografie)

Realita BDSM je zatraceně dobrá.

U některých, převážně začínajících, bývá někdy problém tom, že Vaše fantazie a sny bývají více vzrušující než to co jste poprvé skutečně prožili. A vysvětelní je zcela zřejmé, Vaše fantazie jsou dokonale přizpůsobeny Vám a Vašim touhám. Partner ve vaší fantazii přesně ví co dělat, kdy to dělat a ví jak to udělat dokonale, podle Vašich přání. Důvodem a faktem proč to tak je, že ve své fantazii, jste tím svým partnerem ve skutečnosti Vy sami. Skutečný partner není čtenář myšlenek a nemá ponětí jaké jsou Vaše nejhlubší nebo nejtemnější touhy. Prostě neví jakou dávku výprasku máte rádi, nebo jak moc se vám líbí tahání za vlasy. Až pokud jste se svým partnerem nějakou dobu, může na základě předchozích zkušeností odhadnout  co a jak by se Vám mohlo líbit, ale ani tak se pravděpodobně nedostane k úplné dokonalosti.

Příklad ze života:  který si klidně můžete hned zkusti: Co se stane, když vás někdo polechtá? Když polechtáte sami sebe, pravděpoobně nic moc neucítíte. Proč? Protože víte, že to přijde. Ale když vás někdo lechtá, možná, ani nebudete schopni svoji reakci ovládnout.

Realita a fantazie

Všichni je máme, ty úžasné sexuální fantazie; ty, které nám možná jako první představily touhy v nás. Touhy, které přesahují typické sexuální akty vanilkového páru. Ať už romantické, živočišné, nádherně bolestně i děsivé obrázky namalované ve všech těch románech: viktoriánská pokojská, harémová otrokyně pro šejkovo potěšení, trestankyně unesená do kobky, spoutaná v řetězech a dalších 50 odstínů čehokoliv. A možná to byly tyto scény, které se dotkly místa v nás a vytvořily potřebu prozkoumat a zažít tento krásný a naplňující životní styl BDSM.

Tady začala možná cesta, ale jak se učíme, rosteme a proplouváme životem zjišťujeme, že žijeme ve světě, který je tak velmi vzdálený naší fantazii.

Nabízí se tak otázka, zda dokážeme vytvořit fantazii ve světě, ve vztahu, prostě na té cestě po které právě jdeme? Řeknu ANO, naprosto můžete. A to nejen hraním rolí a scénami, ale třeba až v každodenním stylu 24/7.

A proto, vám už jen nastíním nejvyšší formu, ale bez osobních zkušeností, ji stejně pravděpodobně neuchopíte, a to když se realita se stane fantazii. Zkoumáme a rosteme, abychom našli rovnováhu mezi realitou a fanztazií. Když ji pak najdeme, můžeme, v naší realitě nacházeli fantazii. Vím, že to zní trochu zmateně. Fantazie není vždy jen to co očekáváme, ale pokud cítíme, vidíme a oceňujeme to co máme, může se realita změnit na fantazii.